Články

Street Fighter WEEKEND 4/2012 - FINÁLE

Publikováno: 13:59 07.09.2012 | Autor: RUTAN | Kategorie: | Zobrazeno: 2777x
reportáž z akce

Street Fighter Weekend 4 – FINÁLE

Letiště Lnáře ; 31.Srpna – 2. Září 2012

Tak a je to tady. Středeční předvečer odjezdu na SFW4 a já sedím v garáži, čumím do zdi a přemýšlím co všechno jsem zapomněl zabalit. Vozík jako obvykle praská ve švech, ale pořád mám nějaký divný pocit, že jsem na něco zapomněl. Pic – do háje …elektrocentrála!! Zapomněl jsem ji koupit! Takže z montérek, za PC a lítal jsem dvě hodiny po internetu a sháněl, kde po cestě bych ji mohl sehnat. Už ze zoufalosti jsem zavolal prodejci, který mi před čtyřmi lety prodával tu první a ten mně doporučil známého v LITOMĚŘICÍCH (dobře si zapamatujte – „v LITOMĚŘICÍCH“), že jich má plný sklad. No tak si holt trošku zajedu..je to sice dál, ale zato horší cesta! Druhý den ráno už jenom vyzvednout dva sudy piva, Jouwelu a jede se. Domluvili jsme si předání před Intesparem. První vodítko, že je něco špatně pro mě mělo být, že mi navigace nechtěla najít Nákladní ulici v Litoměřicích. A protože jsem od přírody ignorant, dojel jsem až na místo, zavolal jsem dotyčnému kde je a on že před špárem. Ale v Teplicích! Až teď mi dochází, že to mohly být taky Teplice nad Bečvou, takže 40 km zajížďka opačným směrem než je SFW, nebo škodolibý smích Jouwely mně už nemohl vůbec rozhodit. Závěrečnou část severočeské smyčky jsme si aspoň zpestřili počítáním filckama prolezlých šlapek a tlup značkově oblečených romských rodin, což nám spravilo náladu před zbývajícími 250 km cesty do Lnářů. Průjezd Prahou, teploměr ukazuje 32°C a já skřípu zubama, když musím předjíždět s vozíkem auta, které na devadesátce jedou předpisově 70km/h. Po šesti hodinách cesty jsme dorazili na místo a tam………nikde nikdo?! Až po chvíli dorazil hlavní stepní kozel Martin Krátký, vybalil motorku a dal se do díla. My jsme zatím postavili stany a libovali si jak to všechno skvěle vychází. Když tu najednou zhaslo světlo a krajinu zahalilo hluboké ticho…..to chcípla nová centrála. Ten večer se mi ji už oživit nepodařilo a prožili jsme návrat ke kořenům SFW, kdy jsme kromě žízně neměli na place nic. Aby toho nebylo málo, tak půl hodiny poté, co jsem si při opravě provizorní svítilny vyhodil pojistky 12V zásuvky v autě se na obzoru zablesklo. „To jde mimo, pohoda“ předpověděla Jouwela a čtvrt hodiny na to jsme celí prochcaní z auta pozorovali, jak bouřka bourá její stan. Ten můj sice náporu větru více méně odolal, ale byl z něj krytý bazén na tři tempa se spacákovým ostrovem uprostřed. Tím pádem jsme strávili mimořádně romantický večer v autě koukáním na Predatora, čímž jsem si totálně vybil baterku a nemohl jsem nastartovat, tedy ani zatopit. Škoda, že u toho nebyl Voda, on je takovej outdoorovej typ, určitě by se mu to líbilo! Konečně jsem taky naplno mohl docenit moje sportovní sedačky, na kterých se vůbec nedá spát, takže jsem měl ráno pocit, jako by po mně přeběhlo stádo prasat.
Páteční ráno – vylezu z auta, prší… Na louce stojí nový stan, ve kterém spí Fox s chotí, kteří dorazili někdy nad ránem a do čtyř do rána museli čekat než se déšť trochu umírní, aby mohli postavit stan. Obloha kam dohlédneš zatažená a já se začal trochu bát o počasí na sobotní závod. Ale když prší ve Lnářích, znamená to jenom jediné – ideální podmínky na trénink driftů, protože kousavý beton lnářského letiště pěkně „povolí“ a jde to líp urvat. Takže po návratu z oběda a opravě centrály (svíčka) jsem okamžitě skočil do chráničů a šlo se s Foxem trénovat, dokud je plocha volná. Každý třetí pokus o drift = pád. A takhle furt dokola s menšími přestávkami tři hodiny v kuse. Zkoušel jsem i stoppie na vodě a zvládnout kvalifikaci by i za hustého deště neměl být problém, ve třech pokusech jsem vždy přejel šedesát metrů a ještě byly rezervy. Trénink jsem, jak už to tak bývá, ukončil držkopádem. Po driftu jsem zvedal motorku ze země, trochu jsem si přidal, motorka vyrazila vpřed jak divoké prase z roští a jak jsem chtěl ubrat, tak se mi karbonový chránič kloubů na rukavici zasekl za páčku přední brzdy, což mohlo vést nevyhnutelně pouze do průseru. Následovala komická situace, kdy jsem se chtěl pustit, ono to nešlo, přidal jsem si plyn a akcelerující Kawasaki by ani Usain Bolt nemohl stíhat. Tak mně to chvíli táhlo jak hadr, pak jsem si šlápnul levou nohou kontra což vedlo k rozporuplnému výsledku – sice jsem byl v tu chvíli volný, ale vyvrtl jsem si u toho fest levý kotník, který je i teď, týden po akci, když píšu tenhle článek nateklý dvakrát větší než normálně. Motorka skončila v kotrmelcích někde v trávě, já na zádech na betonu s bolestivou grimasou ve tváři, a když přibíhal Fox s Kulichem, naivně jsem si myslel, že se jdou zeptat co mi je – oba šli zvednout nejdřív motorku parchanti!:)) A to bylo z mého pátečního trénování vše, natočil jsem si pivo a přepnul se do party režimu. Joo jen kdybych věděl, co mně ten večer čeká..

Postupně přijelo několik posádek a plac se začínal trochu plnit. Vyhlížel jsem příjezd karavany Crazy Day teamu, který měl přijet v mimořádně silném složení včetně žáků kaskadérské školy, kteří za sebou měli šest dní ježdění v Bechyni. V tom SMS od Adama „přijedeme až zítra“. Sakra!! Tak jsme si tam seděli asi v deseti lidech, party nikde, jako když se sejdou zakalit šachisti. Když v tom se na obzoru objevil světelný had… karavana asi dvacítky aut s vleky kličkující sem a tam, která jela k nám. Crazy day team si potrpí na pompézní příjezdy, což proběhlo i teď. Sled následujících událostí byl už předem daný – jako když do skomírajícího táboráčku hodíte kanystr s benzínem! Během deseti minut se z šachového kroužku stala párty na Ibize, vzduchem lítaly židle, stríťák zapojoval aparaturu a já nestíhal pozorovat co se kolem mně děje. Zjistil jsem také, že Zelená je vynikající analgetikum! Kotník, na který jsem nemohl před chvílí došlápnout, byl jako nový a ready na večírek. Události dalších hodin mi už pak trochu splývají. Pamatuju si pouze bolest zařezávajících se trenek mezi půlky, když mi Přéma přetahoval spoďáry přes hlavu. Člověk neuvěří, že to jde až do té chvíle, než to na něm někdo vykoná. Díky Přémo, bylo to ve všech směrech super! Dodatečně děkuju Adamovi, který mně u toho mlátil páskem po prdeli a hodil mně na zem, kde jsem si do ruky zasekl střep. Následovalo rozmlácení skládací židle o hlavu a poslední, co si pamatuju je hobla pod party stanem a tupé údery hlavou o konstrukci střechy. Připadal jsem si v tu chvíli jako bych hrál hlavní roli v seriálu Itchy&Scratchy. Pak už ani obraz, ani zvuk, probral jsem se ve stanu, spacák předpisově zapnutý, stan taky a mně došlo, že svépomocí jsem se tam nemohl v žádném případě dostat. Oslava narozenin jak má být!
O sobotní probuzení se nepostaral nikdo jiný než Schimpi a jeho ER6. Zatímco mně postupně nabíhaly životní funkce, několik nezmarů už řádilo na place z jednoho jediného důvodu – bylo sucho! Obloha sice zatažená, ale dráha suchá. Já se z bezpečnostních důvodů na ježdění dopoledne vykašlal, stejně nebylo co zachraňovat, protože se blížil čas oběda Tak jsem aspoň s potěšením sledoval řádění Páji Korycha, který se vrátil zpět k litrové GSXR a tím mi splnil jedno z deseti přání, které se musí vyplnit, než zemřu. Ačkoliv mu CBR 600 z jeho stylu jízdy moc neubrala, chyběla tam prostě ta divoce experimentální, adrenalinem nasáklá známka punku, kterou poskytuje pouze 180 koní uvnitř Suzuki GSXR 1000. Po obědě jsme uzavřeli větší část letiště, kterou měl po dohodě pronajatý Trabant klub pro jejich sraz. Díky vhodnému načasování nás jejich účast vůbec neomezila, a zatímco my jsme závodili, vedle se prohánělo mezi kužely několik tun dvoutaktního bakelitu. Postupem času jak se blížil start závodu, trénovalo naráz víc a víc lidí a šlo vidět, že když máme k dispozici letiště celé, je to prostě bezpečnější. Na pomocné ranveji se v jednu chvíli tísnilo třeba deset jezdců najednou a měl jsem možnost vidět nejednu krizovku, při které už by nešlo jenom o škrábance. Ani nevím, která z byla horší, tak sem dám pouze stručný výpis a vy si udělejte obrázek sami:

  1. srážka Kakyho a Mika, kterého jen tak tak netrefil přímo na nohu, ale pouze do předního kola
  2. těsný průlet Sporťáka s Adamem. Adam i Sport vyjížděli z driftu, plný plyn a minuli se tak o čtvrt metru bez jakékoliv možnosti s tím něco ještě udělat. Jsem rád, že to dopadlo dobře, protože oba tam měli plnou jedna-omezovač.

3. Mike na čtyřkolce skoro přejel Stríťáka, který se rozhodl, že naskoči na podvozek čtyřkolky, kterou vodil Mike po zadních. Ve chvíli, kdy se na ni pověsil, čtyřkolka šla dolů a jenom díky tomu, že dal Mike plný plyn to na Stríťáka nespadlo. Já nevím, školy nemám, ale pokud by to nevyšlo, byla by z něj placka s drážkou od koulí po ksicht od rozety.
4. V hlavní roli opět Stríťák – Crazy day team mají secvičenou jízdu těsně u sebe, kdy ten uprostřed gumuje a čtyři okolo něj jedou těsně u něj po zadním. Stríťák uprostřed gumoval a bouchla mu při tom guma. Bohužel nemohl prostě přestat, protože dvacet centimetrů za ním jel po zadním jel Adam, který měl plné ruce práce, aby ho nepřejel.

Samostatný odstavec si zaslouží taky Pavel „Voda“ Vodička, který s jeho průměrem jednoho zadřeného motoru na akci vyhrává soutěž Trapič roku. Přijel s novým motorem, jezdil deset minut a při gumování na hrazdě to zase zadřel. Tohle už je čtvrtý motor Voďas….asi by to už chtělo jiný stroj Nicméně i tak jsem mu za jeho nasazení vděčný, protože mám díky němu dost ojnic na výrobu soutěžních trofejí. Děkuju!
Pak se to trošku uklidnilo a já měl možnost konečně namalovat na zem soutěžní značení. Když jsem s kýblem barvy a štětkou Jouwelou…teda chci říct Jouwelou, co mi držela štětku…(vlastně aby to bylo přesně, tak mi držela váleček) došel na konec značení, skákal tam Schimpi dva metry do vzduchu, nafouknutý jak krocan a měl proč – ujel na 70m rozjezdu po předním fantastických 118 metrů. A to na té samé cestovní gumě, kterou jsem zmiňoval v článku ze SFW3. Když to Schimpi řekl Chmeldovi, tak se Bohouš chvíli drbal ve vousech, pak sedl na motorku a po několika pokusech to dal taky. No a pánové, co takhle něco takového předvést v závodě? Co?
A protože jsem pozoroval trénink povinných prvků Kraťase, bylo mi jasné, že v závodě se opravdu bude na co koukat. Loni v Krásně točil Kraťas kola ve vysoké trávě a letos jezdil na trávě I po předním. Je zajímavé s jakou lehkostí on něco vymyslí a následně to udělá. Trochu nám nahnalo strach mrholení, které přicházelo zrovna v době, kdy jsme chtěli rozjet kvalifikaci. Ta byla pro mě zásadní, protože se celý rok snažím probít v kvalifikaci do kategorie profi a pokaždé vyhořím na kolečku po zadním. Můžu jich za den dát třeba 40 v tréninku, ale dát jedno když je ten správný čas byl vždy neskutečný problém. A abych to měl ještě o něco těžší, obul jsem novou gumu, která se chovala naprosto jinak než ta tréninková. Jízdu po předním jsem zvládl bez potíží. První pokus kolečka po zadním jsem nedal a napětí rostlo. A když jsem najížděl do druhého, zdálo se mi, že by to mohlo vyjít…a ve třech čtvrtinách se to začalo nějak s**t, tak jsem zatnul zuby, přidal plyn a kolo dotočil zcela nekontrolovaně. Historie se ale neptá JAK, ale ŽE! Tímto se omlouvám, že jsem se do Profi dostal způsobem nehodným profíka, nicméně prostě jsem tam najednou byl. Nervozita ze mně ale nespadla, protože jsem věděl, že jestli v něčem můžu bodovat, tak jsou to povinné prvky. První pokus po předním dopadl OK. Žádný hit, ale špatné to nebylo – 71m. Druhý pokus jsem chtěl tak strašně narvat, že jsem si popletl co je a není v rámci zákonů fyziky možné a málem jsem se rozštípal. Brzdit dřív, než se dotkne zvedající se přední kolo země rozhodně nedoporučuju, a už vůbec ne, pokud jste zrovna měnili spoďáry. Zbytek povinných prvků byl takový nemastný, neslaný. Kdo Naopak exceloval defakto ve všem byl Martin Krátký. Nic jiného jsme ani nečekali a defakto ve všem kromě stoppie byl daleko lepší než všichni ostatní. Nejbrutálnější rozdíl byl v jízdě po zadním, kde jeden pokus jel přes 31s a koleček po zadním dal v půlminutovkách shodně 17+17ks (1,76s na kolo!). Co se show týče, ta byla opět totální porno, ale nejvíc ze všech se mi libila show Adama Peschela. Zajel to defakto stejně jako ty předešlé tři ale s jedním malým rozdílem – zajel to čistě! Jako bonus přidal tandemový trik s Andrejkou, která musela nutně před tím odložit mozek do krabičky, viz fotka níže, respect!!! Dovoluji si tento trik pojmenovat “Back neck pussy stoppie” Později si ji ještě nafasoval Sporťák na podobnou šílenost, ale na toto to nemělo.

Kategorie Amatér byla nadupaná kromě tradičních trapičů také novými talenty z kaskadérské školy Crazy day. Schimpi mně den před tím varoval, že budu čumět, ale nebral jsem to až tak vážně. Tedy ne do té chvíle, než jsem viděl ujet 30m po předním na krosce na špuntech. Velmi se zlepšil i Jára Polák společně s mnoha dalšími. Jen tak dál! Do Kulicha jsme marně celý víkend hustili ať troche zrychlí, ale on je asi tak stejně tvrdohlavý jako Vlasta Maška, do kterého léta hučíme ať zpomalí. Ideální by bylo ty dva zkřížit a vyšlechtit dokonalého kaskadéra. A kdyby si u toho křížení vzali do trojky ještě Martina Krátkého, vznikl by chov, jaký tu nemá obdoby.

Highlits ze závodu:

  1. Nejlepší stoppie měl podle očekávání Chmelda – 108m + 66m. Obojí masakr, především těch 66m, což je nový rekord při 40m rozjezdu.
  2. Gumování, jízdu po zadním, freestyle a kolečka ovládl Kraťas ve velkém stylu..viz tabulka výsledků, není třeba slov!
  3. Čerstvé maso do mlýnku – Radim Kočí na Kawasaki 250 krosce zajel výborně v kategorii amatérů do 350ccm. Sice na Dana Levého na Simsonu neměl, ale vzhledem k tomu, že trénuje pouze tři měsíce podal skvělý výkon!
  4. Velké zlepšení bylo vidět i na Kubovi Kykalovi, kterému půjčil svou bejvalku Pája Korych. Na CBR 600 šly výkony okamžitě nahoru.
  5. Přéma Vaněk sice neudělal kvalifikaci, ale svojí show vyhrál kategorii amatérů. Tím sice získal divokou kartu na start do kategorie profi, ale tam zapomněl odjezdit povinné prvky, což ho z této kategorie diskvalifikovalo.

Bohouš Chmelař chtěl zuby nehty vybojovat třetí místo, ale dělilo ho od něj po sečtení výsledků pouze 5,5 bodu. To zamrzí, především pokud si uvědomíte, že ve čtyřech závodech by stačilo na třetí místo z celkem 8 možných pokusů pouze něco z tohoto:
• 3 kolečka po zadním (0,385 kolečka na jeden pokus)
• 11s v jízdě po zadním (1,375 s na jeden pokus)
• 33m po předním (4,125m na jeden pokus)
• 5,5s při gumování (1 sekunda na jeden pokus)
• 5,5 bodu při freestyle exhibici (1,375 bodu v každé jízdě)
Podobný osud potkal I Michala Martínka, kterého od druhého místa dělilo pouze 4,8 bodu. Mrzet ho musel především výkon na SFW 3, který ho o to druhé místo připravil. Tak jako tak si získal velký respekt všech svým úspěšným přesedláním na velkou motorku, se kterou si velmi dobře rozumí!
Soutěžní výsledky finálového kola SFW vypadají takto:

Celkové pořadí ročníku 2012 je takovéto:

Vítězům srdečně gratulujeme!

Po dokončení závodu spousta lidí ještě trénovala a padaly z toho velmi zajímavé fotky. Asi jsem to zakřikl při návratu z benzínky v autě “je dobře, že se nikomu nic nestalo”, protože na plochu jsem přijel těsně poté, co si Venca Kopča na Daytoně zlomil klíční kost. Následoval odvoz do nemocnice a šestitýdenní rekonvalescence. Sobotní afterparty se zpočátku rozjížděla docela klidně. Schimpi s Mikem vytáhli kytary a jediné, co chybělo k té čundrácké náladě byly špekáčky a holky v maskáčích. V tu chvíli ale rovnováhu sil narušil kazisvět Stríťák, který zprovoznil aparaturu a rozhýbal všechny, co si mysleli, že už ten poslední den nějak v klidu překlepou. Nebyla to sice už taková divočina jako v Pátek, ale ten večer se stalo něco, co se stat nemělo – dostal jsem narozeninový dárek v podání pánského striptýzu deviantů Sporťáka, Schimpiho, Járy a Adama. Hoši, to páteční mučení – střep v dlani, krvavý zářez mezi půlkami a krvavé jelita od pásku na prdeli proti tomuhle byly slabý odvar a klidně bych si to dvakrát zopakoval, jenom abych se tomuhle vyhnul. Už skoro týden se budím v noci zlitý studeným potem z noční můry, kdy se mi zjevuje schimpiho chlupatá prdel a říká…”pojď…to jsem já….Michal…”!! Chtěl bych touto cestou poděkovat mému psychologovi Dr. Úlisnému, za jeho pomoc, a že je v těchto těžkých dnech se mnou.
Zbytek sobotní afterparty až bylo zvěrstvo nejtěžšího kalibru. Malé zadostiučinění pro mně bylo to, že Adam udělal tu školáckou chybu a na chvíli usnul na lavičce. Tím nám dal možnost, aby se stal součástí krásné tradice a získal několik fotek na téma “zátiší s pinďourem”. No a když už jsem si myslel, že horší to nebude, Stríťák se rozběhl a po břiše sjel stůl, na kterém díky hromadě sklenic, ohryzaných kostí a kelímků od hořčice nebylo ani kam položit pivo. Později sjel ještě jeden a bylo rázem uklizeno. V neděli už následoval pouze úklid a cesta domů.
Chtěl bych všem, kteří byli součástí SFW v tomto roce ze srdce poděkovat. Takovou partu lidí potkáte jednou za život! Další poděkování patří firmě RUTAN Accessories, která tuto soutěž zastřešovala jako hlavní sponzor (za sebe říkám, není zač). Zvláštní poděkování patří Poťasovi za nádherný videklip ze SFW 4. Celou zimu mi bude připomínat, jak se těším na jaro!!!!

fotogalerie z akce: http://kulich400­.galerie.cz/…0–8-2–9-2012#%20
Videoklip: http://www.you­tube.com/watch?…
Soutěžní výsledky z celého ročníku ke stažení: http://ulozto­.cz/…edky2012-rar

 

Komentáře

Přemek Vaněk
Přemek Vaněk - 22:29 17.09.2012
největší porno!!
Sporťák
Sporťák - 19:21 14.09.2012
bylo to mega pornooooo
Jára Poli
Jára Poli - 13:01 10.09.2012
Super jako vždy už ať je jaro
Linkuj si! Přidej na Facebook.com Del.icio.us Jaggni to! Přidej na Pozrisi.sk