Články

SFW 4 2014

Publikováno: 00:16 01.09.2014 | Autor: RUTAN | Kategorie: | Zobrazeno: 1430x
článek z akce

SFW 4/2014

30.8.2014, Letiště Lnáře

Návrat ze SFW domů je vždycky těžký. A je to velký paradox – kdo by se netěšil po čtyřech dnech v divočině (doslova) na projevy civilizace jako jsou záchod bez kopřiv, sprcha nebo normální lidi? Ale i přesto je to pokaždé stejné – jedu v autě a už před Prahou mi ta smečka bláznů chybí a nejradši bych to otočil zpět. Street Fighter Weekend 4 byl v tomhle obzvlášť těžký, protože podle mě šlo jeden ze tří nejlepších dílů, co se kdy udělaly.
Jako obvykle byl můj poslední trénink před měsícem, takže patřičná nadrženost zavelela příjezd už ve Čtvrtek večer. Přípravy a balení už jsou po těch letech rutina, počasí se taky nějak zvlášť neřešilo, prostě vzít to nejnutnější a jedem! Čtvrteční příjezd na plac byl načasovaný tak akorát na to, aby se postavil stan, natočilo pivo a hodil se steak na gril. A protože noční můra všech klobásek – Kulich má grill v základní výbavě svého vozu, tak tahání grilu na akce už pár let nikdo neřeší. Největší tvrďáci jezdí na SFW už ve čtvrtek, aby mohli v Sobotu naříkat, jak už jsou z toho ježdění zničení. Případně stráví cestou v dodávce noc, aby dorazili zo Slovenska a to ty kokot z takej dialky, že by boli v Chorvatsku skôr! Ti chytřejší přijedou v Pátek a příjezd v sobotu už může vysvětlit snad jenom mentální porucha, nebo nějaké nepředpokládané okolnosti. Rudý sprinter dovezl ostravské klobásy už ve čtvrtek v noci a Adam „Special“ Peschel ani netušil, co ho čeká za překvápko druhý den ráno. Stačilo mu totiž snad 15 minut tréninku na to, aby rozšlehal motorku do nepojízdného stavu. Kolečka s nohama přes řídítka jsou zrádné v tom, že když se z toho spadne, tak to většinou dost stojí za to. Po pádu na pravou stranu šla jeho kawa tak šikovně k zemi, že to rozlousklo hlavu válců jak vlašský žalud a bylo vymalováno. Prasklina od shora až k válcům na obou pravých úchytech motoru většinou znamená konec, ale „Engine killer“, který letos popravil už pět motorů, shodou okolností po cestě na SFW jeden motor koupil a to mu zachránilo prdel. Do montérek, zabijačka – motor ven, přehodit hlavu válců, motor zpět do rámu, nastartovat a nazdar! Šest hodin práce ve třech lidech i s přezutím gumy a číslo šest žije.

Můj Zebra stroj byl pro změnu o chlup lépe připravený než jeho obsluha, tak jsme se po měsíci nicnedělání opět celé dopoledne seznamovali. Zjistil jsem například, že drahé závodní karbonové desky jsou opravdu dobré tak na okruh, ale na letišti to není ono. Neohřáté brzdí asi stejně jako průměrná Liberta, což je nepoužitelné. V průběhu pátku dorazila naprostá většina lidí a vzhledem k tomu, že jsem ve vlastní lenosti založil akci na Facebooku na poslední chvíli, nečekal jsem žádný zázrak s účastí. O to víc jsem byl překvapený V pátek večer, kdy nebylo pomalu kde zaparkovat. Celkem bylo na place 26 strojů, a když trénovali všichni, tak bylo na ploše opravdu živo. Okolní obce nás musely skutečně milovat, protože některé známé firmy končily s tréninkem v podstatě za tmy. Velmi příjemné překvapení pro všechny bylo, že dorazilo čerstvé maso do mlýnku – blonďatá stuntriderka Katka se svým malým CBR a zdá se, že tu máme po dlouhé době nějaký dámský talent!

Páteční afterparty byla totální nespoutané zvěrstvo a kdybych na to za ty roky nebyl zvyklej, nejspíš by mně odvezli do blázince. Taková ta známá kombinace záchvatu smíchu, bolesti, rozervaných spoďárů a zapálených bot. K větším škodám nedošlo i přes snahu známého sadisty Schimpiho, který tentokrát způsobil lehké popáleniny sprejem na brzdy pouze dvěma lidem, což je hrubý podprůměr.
Sobotní ráno na SFW je vždycky svátek klidu a pohody. Místo kohouta máme na buzení Ing. Vaňka a bylo potvrzeno, že když se nás ráno probouzí jeho „GRRHUAAAAÉAÉÉÉÉ“, přinese to všem (kromě něj..) pozitivní energii na celý zbytek dne. Na spodní části letiště probíhala burza veškeré veteše na světě a takovou kuriozitu si opravdu nemůže nikdo nechat ujít. Pokud chcete koupit třeba svazek klíčů, pornočasák z devadesátých let, ovladač k předpotopní televizi, nebo se skamarádit se s vycpanou Kunou, pak je to akce přesně pro vás. Ať už to bylo jakkoliv bizardní, pořídili jsme tam kromě nejhnusnější palačinky ve vesmíru velmi solidní rekvizitu na večer – hliníkový papiňák za 30,–Kč, který při sobotní afterparty udělal neskutečný kus práce.

Sobota byl Stuntridingový masakr. Obě plochy od shora až dolů jedna motorka vedle druhé, všichni trénovali, co se do betonu vešlo. Úplně poprvé jsme z akce vynechali závody a nechali všemu volný průběh. Přece jenom letos už těch soutěží bylo až moc. Martin Krátký to asi vidí z jiného úhlu, protože ten má letos po Evropských soutěžích najeto to, co všichni dohromady za pět let, ale i pro ty „normálnější“ jezdce to letos bylo hodně pestré. Český mistrák v Ostravě, mezinárodní závody v Brně, mega česká výprava na mistrovství světa v Polsku, třikrát SFW, blížící se závody v Bochově, no prostě momentální potřeba jezdců nebyla závodit, ale trénink bez cíle a povinností.
Závěr dne patřil Adamovi se Sporťákem, kteří trénovali do zblbnutí trik zvaný „Kangaroo“. Tedy otočka po předním kole se skokem. Adam to dával jak po metamfetaminu, co skok to dál, výš a totálně bez pudu sebezáchovy. Mohl bych to popisovat týden, ale video a fotky mluví samo za sebe…:

:https://www.fa­cebook.com/vi­deo.php?…

Sobotní afterparty se díky únavě všech rozjížděla pomalu a skoro se mi zdálo, že nás mine obvyklý scénář. Ale jak jsem napsal…koupili jsme papiňák.….a Kraťas donesl ohňostroj. Tak se pár chytrých hlav dalo dohromady, provedly se bezpečnostní výpočty, Pája Korych chvíli trénoval rychlozavírání papiňáku a když jsme si byli jistí, že je všechno stroprocentně ready, hodili jsme kulovou pumu a síle menšího granátu do papiňáku a …..
….víko dopadlo sto metrů od nás asi po pěti sekundách letu na ranvej. Výpočty se ukázaly jako zcela přesné a šlo se do další fáze testování. Tentokrát jsme naučili lítat ocelový sud pět metrů vysoko (opět zcela bezpečně). Další fáze, které vymyslel Šnek už jsou zcela nepublikovatelné, tak si to budete muset sami domyslet. Prostě zvěrstvo nejhrubšího zrna! Důstojnou tečkou za podařeným večerem byla nedobrovolná „ice bucket challenge“ pro Zdendu Bělohlava. V neděli nás už jen probudilo bubnování dešťových kapek, ale ani úklid plochy za deště nikomu nemohl vzít super pocit z hodně povedené akce.

 

Komentáře

Žádné komentáře

Linkuj si! Přidej na Facebook.com Del.icio.us Jaggni to! Přidej na Pozrisi.sk