Články

SFW 2 2014

Publikováno: 00:37 17.06.2014 | Autor: RUTAN | Kategorie: | Zobrazeno: 1612x
reportáž z akce

Street FIGHTER Weekend 2 /2014

Letiště Lnáře, 13–14. Června

Určitě se ptáte, kde je článek ze SFW 1, které proběhlo v půlce Května? Protože snad ani nebylo o čem psát. Celou akci nám zkazilo počasí a místo sobotní afterparty jsme v podvečer za hustého deště balili vybavení a odjížděli. V tu chvíli jsem z nějakého důvodu podlehl dojmu že už to není to, co dřív.

No jenže… to jsem nevěděl co se stane za měsíc na SFW 2!

Počasí se zdálo být ideální. Po vlně nesnesitelných veder hlásili na víkend teploty okolo 20°C a sucho, což je na tropení vylomenin na jihu Čech tak akorát. S trošku smutným pohledem jsem ale motorku musel při odjezdu nechat doma, protože jsem si poranil záda a byl problém si zavázat boty, natož myslet na Stuntriding.
Příjezd v pátek odpoledne, tréninky probíhaly v plném proudu. O tom, kdo má letos nejvíc natrénováno bylo jasno při pohledu na beton Lnářského letiště. Martin Krátký se rozhodl, že mu šedá barva betonu už nevyhovuje a změní ji na černou za silné podpory Pavla Kakaše, který tam toho svého zeleného predátora taky trápí snad denně. Postupně se sjížděli další mistři sportu, především hlavní ultras – chuligáni, které nám v posledních letech trochu krade projekt Crazy day. O kvalitu je prostě zájem a i kdyby nepatřili mezi českou kaskadérskou špičku, party je s nimi vždycky zaručená, navíc kluci říkali, že je s nimi sex dokonce lepší než s holkama! Ano, řeč je o Sporťákovi se Schimpim.
Druhý nezbytný nosník téhle party z Prahé rovněž dorazil už v Pátek a za poslední rok strašnické komando (Ing. Přéma Vaněk + Dr. Pavel Korych CsC.) výborně doplňuje taky žižkovská mlátička (Šnek), který ve své patologické potřebě na sebe upoutat pozornost zhubl 30 kilo (aby si na něj konečně viděl) a udělal si z motorky lunapark. Musím ale říct , že je to bezpochyby nejlepší design letošního roku, nevím kolik LSD na to u Matyho při lakování padlo, ale povedlo se to náramně!
A byl to právě on, kdo díky svému vrozenému ignorantství nevědomky zadělal na největší zábavu celého víkendu. Inu, na SFW 1 „zapomněl“ na letišti metr a půl vysokou ledničkum odjel domů a zbyla po něm jenom slizová stopa. Z té někdo z kdovíjakého důvodu hned pár dní po akci urval dveře a utrhl kabel, což znemožnilo v budoucnu už jakékoliv chlazení. No ale opakem chlazení je co? Ano…správně! Nejdřív nás pochopitelně napadlo, že je to výborný dopravní prostředek a po tom všem, co jsme už tahali za autem či motorkou po letišti (vana, gumy, kompresor, sáně, nákupní košík, Přému) byla lednička vítaným zpestřením. Funkce pokusného králíka se okamžitě ujal Folťas, který neohroženě sedl do ledničky jako Lajka do Sputniku, abychom na něm mohli zkoumat vliv 146kW mého Audi A4 Quattro. Stejně tak jako byla ta ruská čubka první tvor ve vesmíru, byl on první vícebuněčný organismus, co jel v ledničce tažené za autem po letišti 70km/h. Všechno dobře dopadlo, bez úhony vylezl ven a kde se vzal, tu se vzal Sporták s kanystrem benzínu a napadlo ho (zcela logicky…), že to bude ještě o mnoho zajímavější, když budu tahat ledničku sice bez posádky, ale zato v pamenech. Kameraman skočil do kufru, škrtli sirkou, v Audi, jedna PK (plný kotel) a šlo se recyklovat. První kolečko po letišti jsem jel opatrně, do stovky. U dalších jsem se ale už osměloval a u třetího kolečka jsem byl rád, že jsem se za zvuku pískajících gum a turba vešel do zatáčky na ranvej. Při cca 140km/h už za námi byla jenom ohnivá koule v proudu jisker. Z lednice zbyly jenom obvodové plechové stěny, hromada doutnajících trosek a zbytek se někam odpařil

V rámci zkvalitňování zábavy na SFW budou na dalším dílu ledničky minimálně tři, abychom mohli udělat historický první ledničkovou vlakovou soupravu Rutan Agency, která vás pohodlně přepraví z bodu A do bodu C (crematorum) a budou se při tom podávat teplé nápoje (čaj, káva, morfium).
Zbytek večera se už nesl v tradičně pokojném duchu, poslední co si pamatuju, že mně někdo táhne moooc unaveného do auta.

Sobotní ráno obvykle bývám strašně domlácený z tréninků předchozího dne. Byl to nezvyk vstávat, aniž by mně bolel každý sval v těle. Takže v klídečku snídaně, kávička a mohl jsem se konečně věnovat práci. Už v průběhu loňského roku jsem pozoroval jakousi nechuť některých jezdců závodit. Pravidla nevyhovovaly všem, někteří předchozí systém považovali za zbytečně složitý a nemotivoval je do účasti na závodech. Tak nezbývalo než naslouchat hlasu lidu – vzal jsem tužku, papír a zeptal se každého jezdce na ploše, jaký koncept závodů by se mu líbil nejvíc. Drtivá většina chtěla jednoduchou čtyřminutovou exhibici bez povinných prvků, ale s přesným bodováním. S tím hodně pomohl Kraťas, který jezdí po evropských závodech a pravidla nám pomohl nastavit tak, aby výsledné bodování bylo realistické a vyhrál opravdu jen ten nejlepší. Ještě než bodování popíšu, musím přidat jednu takovou myšlenku, která podle mého je pro vývoj tohoto sportu naprosto zásadní:

***„Proč existuje stuntriding a kam se vyvíjí? Existuje pro diváka, který chce vidět nebezpečí a adrenalin, nebo pro jezdce, který se snaží překonat sám sebe a učí se stále těžší věci, ač jsou i těžké triky stále bezpečnější?“

U mě je odpověď na toto zcela jasná, možná proto bych si z celého srdce přál, aby Speciál a Sporťák pořídili GSX-R 1000 a zavřeli se na rok s Pájou Korychem na letišti. Ze všeho nejvíc bych si ale přál, aby vstal z mrtvých Pavel Hanzlík…

Ale zpět k tématu bodování – v tomto případě dvoučlenná porota (já + Kraťas) hodnotila jezdcovu show v těchto kategoriích v rozmezí 0–5 bodů:

  1. Flow + sklil – návaznost jednotlivých triků, spád celé show a celková technická náročnost
  2. Wheelie – jízda po zadním, obtížnost předvedených prvků, počet předvedených prvků
  3. Stoppie – jízda po předním, obtížnost předvedených prvků, počet předvedených prvků
  4. Gumování + drift – obtížnost předvedených prvků, počet předvedených prvků
  5. Akrobacie – hodnocení akrobatických prvků typu stojka na hlavě, christ air atd..

Už po sečtení konečného skóre jezdců nám oběma bylo jasné, že hodnocení do 5 bodů, i když bylo dělené na půl body je příliš „hrubé“ a příště bude bodováno 0–10 bodů s dělením na půl body. To z důvodu, aby bylo možné vyjádřit jemné rozdíly, které mezi jezdci byly. Startovní pořadí bylo od papírově nejhoršího k nejlepšímu a mám velkou radost z toho, že i kluci, kteří jsou na začátku do soutěže šli a rvali se mezi sebou i o to, kdo nebude poslední. To má obrovskou hodnotu, protože je to může posunout velice rychle na vyšší úroveň. Postupně jsme se v soutěži dostávali k těm nejlepším a já se hodně těšil na show Pavla Kakaše, kterého už do účasti ukecáváme několik let a pokaždé se z toho nějak vyvlíkl. Tentokrát do toho šel a stálo to za to. Za poslední rok udělal neuvěřitelný výkonnostní skok a dovoluju si ho zařadit mezi TOP 5 v ČR. To se ostatně ukáže na Czech Stunt Day zanedlouho v Ostravě. Možná jen z toho důvodu, že byl trochu nervózní mu show nevyšla úplně tak, jak to umí a urval „jen“ třetí místo. Naprosto libový zážitek pro všechny co tam byli byla soutěžní účast Pavla Korycha. Když ten nastartuje svoje GSX-R 1000, tak začíná Doba gumová.
Zapomeňte na nudné šestistovky, dokonalé kolečka po zadním a vypilovanou techniku rovnováhy, toto je surovost ve své samotné podstatě! Řev, bordel, smrad ze spálené gumy, divoké drifty a všichni se tlemí. Toto není stuntriding, toto je styl STREETFIGHTER, který kdysi lákal na SFW na tribuny tisíce lidí.
V bodování jsem následně jako nezaujatá porota naprosto selhal, protože jsem v euforii Pavlovi přičetl 4 body za jednu kategorii navíc. Obratem jsem se opravil, ale na toto se těším úplně pokaždé.
Nicméně před Pavlem jel ještě Sporťák, který měl show naprosto precizní. Velké množství triků, hodně obtížných, perfektní návaznost a to, co rozhodlo o tom, že to Míra tentokrát vyhrál byla akrobacie, ke dostal body, které Pájovi chyběly. Myslím si, že stojky na nádrži nebo holubičku na přední ose u Páji nikdy neuvidíme a jestli je to důvod, proč bude „na body“ prohrávat, pak to zcela naplňuje postatu mojí filosofické otázky výše.

Závody skončily, ale řev motorů utichl až okolo desáté večer. Poslední tréninky si dávali Kraťas s Kakym, kdy Martin řekl „jdu si ještě dát pár koleček“ a jezdil non stop 40 minut. Nechápu, kde po celém dnu ježdění na toto ještě vzal síly.

„Ta část s motorkama“ prostě vyšla tentokrát na jedničku, nikdo se vážně nezranil, největší zásek snad udělal jen Džon, který se po přebržděných zádech zakousl helmou do řídítek, ale nic vážného z toho nebylo, hlavně že to je na kameře!
****„Ta část bez motorek“**** byla výživná už v Pátek, ale Sobota přinesla zase něco nového a opět z toho byl Ráďa Foltýn. Tímto bych chtěl poděkovat za sponzorský dar v podobě dřevěné lavičky firmě Budzel a Syn, která nám umožnila stanovit nový rychlostní rekord dosažený lavičkou TDI s lidskou posádkou. S heroickou odhodlaností si Folťas v helmě a páteřáku sedl na otočenou lavičku, zapřáhli jsme to za auto a dosáhli jsme rovných 100km/h. Za lavičkou oblaka dýmu z pálícího se dřeva a upřimně řečeno bych chtěl vědět, co se Ráďovi v tu chvíli honilo hlavou. Protože jsme se ale neřídili heslem „v nejlepším přestaň“, při pokusu o zlomení hranice 120km/h jsme při cca 80km/h prodřeli už lavici skrz a jezdec se katapultoval, což byla nepochybně lepší varianta než si nechat shořet prdel. Napočítal jsem ve zpětném zrcátku asi tři nebo čtyři kotrmelce, ale kromě zničeného značkového outfitu a odřeného loktu se nic vážného nestalo a tímto Radkovi uděluji putovní trofej „Zlaté číro“ pro největšího pankáče večera.

To bylo adrenalinové vyvrcholení celého dne a Schimpiho kytara a pětilitrový kyblík plný piva se šesti dlouhými brčky pomohl nám pomohl ukončit den ze všech největší. Kdo si myslí, že žije život naplno, by měl někdy přijet na SFW ať vidí jak se to dělá.
Moc se těším na SFW 3!

Rutan

 

Komentáře

Žádné komentáře

Linkuj si! Přidej na Facebook.com Del.icio.us Jaggni to! Přidej na Pozrisi.sk